Kde se berou nápady? A kam mizí...?

Dříve mě to nikdy nenapadlo. Ale od té doby, co jsem začala se psaním, pozoruji zajímavou věc. A to, že nápady nedostáváme, nýbrž že si je pouze půjčujeme. 

Nápad, nebo nějaká inspirativní myšlenka je jako sen. Když se ráno vzbudíte a pamatujete si, co se vám v noci zdálo, máte v tu chvíli pocit, že je to tak jasné, že to nemůžete nikdy zapomenout. Ale pokud si sen nezaznamenáte, nebo ho alespoň zčerstva někomu nepřevyprávíte, tak prostě během dne začne blednout. A když se na něj večer pokusíte rozvzpomenout, uvědomíte si, že je definitivně pryč. 

A s inspirací je to stejné. Má prostě nějakou danou expirační dobu. A když ji promarníte, zmizí taky. Časem jsem navíc zjistila, že je potřeba udělat si poznámky co nejdetailnější. Pouhá hesla mnohdy nestačí. I když se vám v první chvíli obvykle zdá, že to nemůžete za nic na světě zapomenout. Já si je zapisuji do telefonu. Mám tam například jednu poznámku jen ve tvaru hesla "zohyzděný zapalovač". V tomto případě přišla zajímavá myšlenka chvilku před usnutím a to se mi většinou nechce dlouho něco spisovat, abych se úplně neprobudila. A tím pádem zůstane zohyzděný zapalovač navždy neobjasněn, protože absolutně nemám šajna, co jsem tím měla na mysli. I když někde vzadu tuším, že to bylo určitě super. 

Proto je asi jednou z často omílaných rad od úspěšných lidí - Veďte si deník. Když to totiž neděláte, vaše půjčené myšlenky se vrátí zase tam, odkud přišly. Kolik návodů na sestavení funkčního perpetum mobile už se asi vrátilo odesilateli, jen proto, že příjemce neměl u sebe tužku?

A co vy? Máte taky někdy pocit, že vaše myšlenky nejsou vaše, ale že jsou jen půjčené?