Zážitky z minulé noci mě přiměly přemýšlet.

Tento text je určen především pro bezdětné. Vás, kteří už děti máte, totiž stejně nic nezachrání.

Ano, vím, existují babyboxy, jejichž nespornou výhodou je anonymita. Bohužel pro vás, je anonymita omezena věkem dítěte. Proto tato metoda není vhodná pro každého. Nepokoušejte se takto zbavit dítěte, které už je schopno, po nalezení, sdělit své jméno, nebo nedejbůh i adresu. Na to opravdu pozor, neboť to, co by pak následovalo, by bylo přinejmenším trapné. Dále se nabízí sirotčinec, to je pak asi na zvážení...já bych do toho papírování nešla.

Takže ano, nějaká řešení existují, ale nejlepším asi stále zůstává prevence.

Teď tedy k mému zážitku, který mě tak inspiroval.

Začalo to v noci na dnešek, kolem jedné hodiny ranní. Kdy se má dvou a půl letá dcera rozhodla hrát hru. Nejdříve to byla hra "Já ci vodu!", logicky následovaná hrou "Já ci cuat!". Během asi dvou hodin jsme stihly několik kol obou her. Přičemž poslední klání "Já ci cuat!", jsme bohužel prohrály. Byla tedy nutná výměna dresů. Naštěstí to patrně bylo to, oč jí celou dobu šlo, protože záhy po tom usnula.

Já ale ne!

Přemýšlela jsem dlouze o tom, zda existuje racionální důvod pro to, aby měl člověk děti. A na jeden jsem nakonec i přišla. Ráda se o něj s vámi podělím. Je jím dědictví. Pokud jste miliardářka a nechcete, aby vaše jmění zdědil nějaký prasynovec ze třetího kolene, pořiďte si děti. A však pozor, i to má svá rizika. Nikdo vám totiž nezaručí, že budou stát za to, abyste jim to pak nakonec chtěla všechno odkázat. Ale to na startu pochopitelně nemůžete vědět. Přesto ale tento důvod pokládám za relevantní, navzdory jeho rizikovosti.

No, a tím jsem tak nějak skončila. Všechny další důvody, pro plánované rodičovství, jsou už jen sentimentálně hormonální pindy. Probereme si pár z nich. Některé se mohou na první pohled jevit dokonce rozumně, ale po bližším zkoumání. No, posuďte sami…

Například: "Aby se o mě měl, kdo postarat na stará kolena." Vážně?

Když si peníze, které byste investovali do dítěte, budete raději ukládat na trochu slušný spořící účet, budete mít ve stáří prostředky na celý lékařský tým. To tedy můžeme směle škrtnout.

Dalším důvodem bývá láska. Chcete mít někoho, kdo vás bude milovat a koho budete moci milovat vy. Vážně? Vážně jste na tom se vztahy tak mizerně, že si musíte vyrobit komplet nového člověka, aby vás měl někdo rád? Pokud je to s vámi opravdu až tak špatné, bude se vám i dost těžko shánět kolega spoluvýrobce. A když se nad tímto důvodem lépe zamyslíte, zjistíte, že má navíc i relativně krátkou expirační dobu. Vaše dítě vás totiž nebude milovat navždy. Milující období dítěte skončí s nástupem puberty, někdy i dříve. Takže zvažte…stále jste povinni ho živit a šatit, ale lásce už je konec. To pokládám za celkem nevýhodný obchod.

Někdy může slabší povahy dotlačit k plození jejich okolí. Na to si dejte obzvláště velký pozor. Tlaky mohou přijít z různých stran, ale všechny jsou srovnatelně zákeřné. Pokud vás do toho tlačí rodiče "aby konečně měli vnoučátko", je to past! Jejich motivace je zcela jasná. Chtějí, aby se konečně zúročily jejich výhružky typu: "Až budeš mít děti, tak teprve uvidíš." "Až budeš mít vlastní děti, tak si to dělej jak chceš a jsem zvědavý/á, jak pochodíš." apod. No, a ti méně zákeřní si prostě jen chtějí pomazlit miminko, kdy se jim zlíbí. A těší se na tu možnost, vrátit ho, jakmile začne brečet, odmlouvat nebo kašlat. 

Další skupina manipulativních nutičů jsou dětné kamarádky. Do nebe vám vychválí, jaký je to ráj s dětmi a různými pasivně agresivními hláškami jako: "...taky jsem byla jako ty, ale teď si už život bez těch mých lásek neumím ani představit…", se vás snaží natlačit do stejného srabu, ve kterém samy uvízly. Je to skoro stejné jako, když vás někdo nutí pít jen proto, aby si nepřipadal sám jako troska. Když podlehnete panákovému nátlaku, co vás čeká? JEDNU noc se nevyspíte a pak bude následovat JEDEN den s nevolností. Proto říkám, že je to jen SKORO stejné.

Pudovo-nátlakovo-naivně-hormonálních důvodů je mnoho. A ať už vás do mateřství vehnal kterýkoliv z nich, tak stál za to. Příroda to naštěstí zařídila. To, že vám na čas vymaže z mozku logické uvažování, abyste do toho vlítly…vyváží tím, že vám částečně vypatlá mozek už navždy. Je v tom asi nějaké kouzlo. Představte si, že by vám jen zlomek toho, co dělá vaše dítě, dělal třeba spolubydlící…no?

…pořizujete si je z nelogických důvodů a pak je taky absolutně nelogicky milujete. Několik let nespíte, trpíte všemožně psychicky i fyzicky…a pak vás obejme a vy v tom všem najednou cítíte smysl. I když stále trvám na to, že objektivně tam žádný není. Z čehož vyplývá, že v tom patrně bude hrát roli něco jako bezpodmínečná láska, nebo nějaká podobná ezoblbost…kdo ví…

A proto - rozmnožování zdar!