Quid pro quo

Napadlo vás někdy, jak moc nás kila navíc nutí, udržovat se ve zvýšené mentální kondici? Štíhlí lidé mohou dělat velkou spoustu věcí úplně bez rozmyslu. Kdežto my musíme neustále přemýšlet, měřit a vyhodnocovat.

Vezměte si třeba jen obyčejné posezení s kamarádkou u teplého nápoje. Ten se obvykle podává v kavárnách, nebo čajovnách, které se snaží celkový zážitek podtrhnout hipsterským nábytkem. Pokud vlezete do podobného podniku, který vybrala vaše eterická kamarádka, už při vstupu vám dojde, že tu nejste správně. A jste v pokušení, zavolat na ČOIku s návrhem, že v zájmu ochrany spotřebitele, by v podobných zařízeních mělo už na dveřích povinně viset upozornění: "Váhový limit pro vstup - max 50kg". Rozhlédnete se a hledáte stůl a židli. Jenomže marně. To, co bylo provozovatelem zamýšleno jako židle, je ve skutečnosti jen pár ztrouchnivělých prkének na zkřížených zrezlých tyčkách. Mají sice nový designový nátěr ve stylu Provence, ale ten nikoho neošálí. Ta židlička se musí zákonitě rozpadnout už pod vaším zoufalým pohledem. No nic, předpokládejme, že máte štěstí a vyberete takovou, která, když se nebudete moc vrtět, chvíli vydrží. Jenže, je tu další jobovka. Stůl…nebo spíš stoleček. Kdo chce krucinál sedět u stolu, který sahá přibližně do výše kolen?!? Právě jsem si sedla! Kam asi schovám to břicho, které si sedlo se mnou?!? No, za ten dětský stoleček asi těžko! Proto je naprostou nezbytností, znát minimálně v okolí co největší možný počet restaurací včetně jejich interiérů. Ale vždy se budou hodit znalosti fyziky. Zejména statika a nauka o pružnosti a pevnosti.

Dalším prostorem pro trénink mozku je móda. Když si štíhlá žena na sebe vezme o pár čísel větší oblečení, působí křehce a ztraceně. Úspěch! Když si vezme něco o číslo menšího, je sexy a každý se za ní otočí. Úspěch! Když si volné oblečení vezme neštíhlá žena, vypadá jako stan a tipli byste jí o dvacet kilo navíc. Prohra! Když si vezme něco těsného, vypadá jako dětský nafukovací bazén. Sice se asi taky pár lidí otočí ale… Prohra! Obléknout tělo s nadbytečnými kily tak, aby vypadalo dobře, vyžaduje velkou míru kreativity, znalost střihů a vlastností materiálů. A když už se vám podaří vychytat outfit tak, že vám to sluší a cítíte se dobře, hodí vám do toho vidle společenské akce. Asi nejméně bolestné jsou pohřby. Černá. Zeštíhluje. Takže dobrý. Horší už jsou plesy a vůbec nejhorší jsou svatby. Tam totiž ještě hrozí riziko, že si vyhublá nevěsta začne vymýšlet. Málokterá bude chtít ladit svatbu do odstínů černé. Počítejte spíš s bledě modrou, nebo ještě hůř s růžovou. Tam už vám nepomůže ani IQ 160. A nezbývá, než popřát vám, upřímnou soustrast.

Navzdory tomu, jak příšerné je, oblékat se na společenské akce, není to ještě to nejhorší. Ten nejvyšší level jsou samozřejmě plavky. Já si jednou koupila ty šatové. Když jsem si je v kabince zkoušela, měla jsem pocit totálního vítězství. Šatová část byla poměrně dlouhá, takže zakrývala bříško, zadek i část stehen. Vyzrála jsem na to a hurá k moři! Jenomže… Nadšení mi vydrželo do chvíle, než jsem došla na pláž. V kabince jsem byla sama. Kdežto pobřeží bylo plné lidí v různých koupacích úborech, ale žádný z nich nebyl vyroben z kolika kilometrů látky jako ten můj. Mezi všemi těmi obnaženci jsem vypadala jako mírně rebelující muslimská žena. A došlo mi, jak je takový druh plavek zbytečný. Všichni stejně vědí, proč je máte. Tak proč je vlastně mít? Navíc jsou děsně nepraktické. Ta spousta látky sice ledacos schová, ale absolutně se nehodí ke koupání, což je u plavek docela mrzuté. Kdybych je hned po dovolené nevyhodila, tak nejspíš ve skříni schnou dodnes

Nuže dobrá. Dejme tomu, že už jste ve všech oborech naprostými špičkami a váš mozek je tak přeplněn synapsemi, že už je nemáte kam dát. Tak se rozhodnete zhubnout. A co radí klasik? Méně jez a více se hýbej. Tak začnete méně jist a váš supervýkonný mozek vyhodnotí, že bude nejlepší, koupit si permici do fitka. Jenže, chyba lávky. Úvaha sama o sobe sice smysl dává, ale realita je úplně jiná. Možná vás teď zaskočím, ale do fitka nechodí tlustí lidé. A pokud tam nějakého náhodou potkáte, nezdravte ho, protože je to s největší pravděpodobností zrcadlo. Ženy, které tam obvykle uvidíte, vypadají spíš jakoby ještě nikdy nejedly a vy jen marně přemýšlíte, co tam vůbec děláte. Takže první trapas. A u mě nastal hned i druhý. Protože mě (opět logická) úvaha, před první návštěvou fitka, vedla špatně i při výběru cvičebního úboru. Zvolila jsem pohodlné oblečení jen s několika málo nevypratelnými skvrnami. Není přece důvod, chtít se vyfiknout, když se v tom stejně zpotím a po fialkách vonět nebudu. Další chyba! Ale jak jsem mohla vědět, že mají ve fitkách dresskod? Podle mě by to mělo opět viset rovnou na dveřích: "Jestli na sobě nemáte hadry alespoň za bůra, tak sem ani nelezte." Takže doporučuji, stejně jako v případě kaváren, rekognoskovat si nejdříve terén.

Uznejte sami, nemáme to jednoduché. A to jsem vypíchla jen malý zlomek příkladů. Ale nevěšte hlavu. Jsme sice prostornější, ale spousta z nás díky tomu aspiruje minimálně na Novelovku!