Vlny

V neděli jsme byli v příbramském kině na novém českém filmu Vlny. Recenze nelhaly, opravdu je skvělý. Mě přiměl k zamyšlení nad tím, jak to bylo tenkrát…i jak je to dnes. Jak dobře se máme, i když brlbláme. A jak se naopak některé věci nemění. 

Opravdu jsem byla se zážitkem spokojena. Smutné bylo jen, že se délka snímku ne příliš šťastně sešla s jízdním řádem autobusu. Takže nám frnknul těsně před nosem a my byli nuceni čekat hodinu na další. Večer nebyl úplně teplý, tak jsme se rozhodli zkrátit si dlouhou chvíli procházkou. Ušli jsme stova pár kroků, když se před námi otevřelo jedno z oken bytového domu a nějaká žena z něj bez okolků vylila kýbl plný (doufám) vody rovnou ven na ulici. To nás, vzhledem k tomu že je rok 2024, docela překvapilo. A mně se hned vybavil nápěv jedné písně: "Středověk neskončil, v Příbrami trvá." A však říkám si, co k tomu asi paní vedlo? Že by zapomněla pár týdnů přetočit listy kalendáře a myslela si, že jsou Velikonoce? Neměla peníze na lístek a chtěla si udělat vlny před domem? A nebo prostě jen neměla doma záchod? 

A proto vás vyzývám - Buďte vděční za to, co máte! Evidentně ne všude je kanalizace samozřejmostí…