ZARUČENÝ NÁVOD NA HUBNUTÍ!!! Tak určitě…
Vy, kterým byla do vínku dána nekreativní štíhlost nebo tuctová atletická postava, přeskočte na další příspěvek. Následující text totiž nemůžete pochopit.
Hubnutí je super! Že, dámy? Tedy, myslím to hubnutí, kdy se opravdu zmenšujeme. Když se zmenšujeme tak, že nám i ti, kteří ve skutečnosti tak trochu závidí, musí složit kompliment. Ó, to je ták příjemné… A protože žijeme v analytické společnosti, více než cokoli jiného nás uspokojí, když se snižuje číslo na váze. A nejuspokojivější je, když se tento stav dostaví bez předchozího strádání.
Horší je pak ale to hubnutí, jímž v přeneseném slova smyslu označujeme proces, kdy se více trápíme, než hubneme. Našly jsme nějakou super dietu, která spočívá v ukončení všeho, na co jsme dosud byly zvyklé.
Pro začátek vyřadíme všechno bílé - cukr, mouku, mléko a pro jistotu dáme sousedce i svého bišonka, abychom měly jistotu, že jsme opravdu důsledné. Nakoupíme pytlíky pro kosmonauty. Obědváme šejk s příchutí knedlo, vepřo, zelo a modlíme se, ať už někdo konečně vymyslí tu kouzelnou tabletku. A nebo alespoň, ať dojde k přerodu myšlení lidstva. Přece, když se mohly vrátit do módy mrkváče, proč ne i Věstonická venuše. Ať tak či tak, něco se stát musí, protože takhle se přece nedá žít. Ano, je to tak, nedá...
A to ještě vůbec nemluvím o doprovodných projevech takového "hubnutí". Už párkrát jsem například viděla kamarádky, které se pustily do některé z diet alá vesmírný program. Asi tak po týdnu byly děsně happy. Vykládaly, jak báječně se cítí. Jak konečně našly to správné. Ale už po tom týdnu byl patrný lehký tik v oku. I úsměv byl poněkud křečovitý. Přísahala bych, že kdybych jim dala ruku blíže k ústům, tak si kousnou. No, a po velkém prvotním nadšení, přibližně do měsíce, podle míry masochismu té které z nich, se všechny do jedné na tu pitomost vykašlaly. A zbylé předražené pytlíky utrpení rozdaly známým, které se ke kosmu výcviku teprve odhodlávaly.
Ale ať nehaním jen instantní diety. Je spousta dalších parádních, srovnatelně příšerných mňamek staršího data výroby. Jako například má oblíbená mléková dieta nebo vaječná, Margitova a jiné extrabuřty, které zaručují zhubnutí dvacetiletého tuku v deseti dnech. Schválně si vzpomeňte, jak jste se cítily při držení podobných hladomorných diet. Vsadím se, že kdyby vám váš stávající životní styl nezpůsoboval nadváhu, nikdy byste ho neměnily, protože vám prostě vyhovuje. Ale co se dá dělat, společnost si to žádá.
Všechny drastické diety mají, bohužel, (kromě toho, že po jejím ukončení naberete i s přídavkem vše nazpět) spoustu dalších vedlejších účinků, které vás pak doženou do fáze, kdy se chováte jako blázen. Ruku na srdce dámy. Která z vás ještě nezažila syndrom obsesivního vážení. Ráno, na lačno, nahá. Ideálně i snubní prsten sundáte, protože přece jen něco vážit bude a za svobodna jste byla určitě lehčí, takže ten musí rozhodně pryč. Před tou důležitou událostí je třeba absolutně se vyprázdnit, samozřejmě. Když jsou tedy všechna vstupní kritéria splněna, postavíte se opatrně na váhu s racionálním předpokladem "když já budu hodná na ni, ona bude hodná na mě"...a ejhle…je tam o kilo víc než včera! Ale pokud máte digitální váhu, neházíte flintu do žita. Vezmete ji a bloudíte s ní po bytě ve spalující touze najít kout, ve kterém by byla ochotna vydat méně krutý verdikt. Když vás nakonec zažene až na záchod, kde ta mrcha, jistě rozbitá, ukáže ještě další kilo navíc, vracíte se sklíčeně tam, odkud jsme původně startovaly a smiřujete se s faktem, že dnes ještě přihlášku do bikiny fitness nepodáte. No, není to šílené? A je to o to šílenější, že se to další den opakuje…
Ale tím náš príma den teprve začíná. Předpokládejme, že se nesesypete už během okružní cesty s váhou po bytě, zachováte si disciplínu a pevnou vůli. Seberete všechnu vnitřní sílu a řeknete si: "to by bylo, aby nebylo!" a rozhodnete se přitvrdit. Z původního denního jídelního plánu tedy ještě pár věcí vyřadíte a v duchu se se svou váhou domluvíte na zítřejší spolupráci. Takže přes den téměř nejíte. Zato se cítíte děsně motivované! Navíc, v práci ani tolik na jídlo nemyslíte a radujete se, že máte spoustu energie, když vás zbytečně nevyčerpává trávení těžkého jídla. Jenže, nic netrvá věčně a i pracovní doba někdy musí skončit. A pokud se ještě, nedejbůh, vrátíte domů dříve, než zbytek rodiny, je následující scénář nevyhnutelný.
Zavřete vchodové dveře. Jste unavené a máte hlad. V mysli vám vytane logická úvaha - Když jsem se celý den tak držela, půl krajíčku chleba s máslem a salámem mě nezabije. ...a možná kousek nakládané okurky? Slané a kyselé je snězeno. Ovšem chutě nejsou jen dvě… Následuje proto sladká tečka. Jenže po chvíli zjistíte, že to byla spíše čárka...
To slané vám asi chutnalo víc, a tak pátráte dál. Až objevíte párek! Dost možná už v téhle chvíli se vaše racionální součást šla někam schovat, protože u toho nechce být. Takže ten párek sníte jen tak studený v otevřených dveřích lednice a máčíte ho rovnou do kelímku s hořčicí. Za což byste v běžném chodu utrhli manželovi hlavu. Sníte tedy studený párek. Ale ne proto, že by vám takhle chutnal více než teplý. Jen nechcete zbytečně protahoval celý proces o ohřívání. Hrozilo by totiž, že si během něj všimnete, co děláte a celé si to ještě rozmyslíte. A to váš vyhladovělý ještěr nemůže riskovat. No, a po párku už je prohráno definitivně. Pak přijde čokoládový zajíc, kterého děti pracně o Velikonocích vykoledovaly. Pak brambůrky, protože čokoláda byla moc sladká. Pak je chvíli temno a najednou se proberete. Ležíte na gauči a je vám pěkně zle. Jak od žaludku, tak i ze sebe. Pěkný den je za námi a vy jen doufáte, že se děti nebudou pídit po své výslužce.
Ano, jsme šílené! Protože jinak se takové chování vysvětlit nedá a s každým dalším takovým incidentem se naše mínění o nás samotných ještě zhoršuje.
Ráda bych řekla, že to celé píšu, protože jsem našla univerzální způsob, jak to celé zvrátit. Ale není to tak. Píšu to proto, aby až si to přečte žena, která něco z toho (nebo všechno) zažila, pocítila taky jednou místo hanby a sebezklamání trochu pochopení. Nejsi v tom sama. Není to nic, na co bychom měly být hrdé, ale ani nám neprospěje, když se za to budeme stydět a bičovat. Laskavost k sobě, i když už se něco takového stane, je cesta, která nás z toho může vyvést. A co je taky velmi důležité? Zapomeňte, že existuje něco univerzálního! Jakmile vám bude jakýkoliv prodejce, poradce, nebo redaktorka ženského časopisu slibovat univerzální návod, jak zhubnout, hoďte po nich koblihou a utíkejte tak rychle, jak vám jen vaše zoufalá kondice dovolí.
Takže, hlavu a prsa vzhůru milé dámy, figura není všechno. A jestli jsem vás rozesmála, odškrtněte si dnešní cvičení jako splněné. Protože při smíchu se jistě zapojuje spousta svalů. A jestli jste se nesmály, vraťte se na začátek a zkuste to znovu. A myslete u čtení na to, že to děláte pro sebe!!! ;)